Mešita al-Aksá 1.87

Mešita al-Aksá je název jižní samostatné mešity, která je součástí komplexu náboženských budov v Jeruzalémě, známých mezi Araby a muslimy jako al-Haram al-Qudsi aš-Šaríf (Vznešená svatyně), ačkoli celá oblast Vznešené svatyně je podle islámského zákona považována za mešitu al-Aksá. Pro židy a křesťany je pak známá jako Har ha-Bajit (Chrámová hora). Nachází se ve východním Jeruzalémě, který obsadil Izrael v roce 1967, ale je stále prohlášena za hlavní město budoucího státu Palestina. Jako náboženská stavba může pojmout asi 5000 uctívajících, celá oblast al-Aksá pak poslouží až stovkám tisíc. Vláda Izraele udělila tomuto místu vlastní samosprávu reprezentovanou muslimským koncilem Waqf. Od začátku druhé intifády v roce 2000 mají nemuslimové do oblasti omezený vstup.Samotná budova mešity al-Aksá se nazývá Džami al-masdžid al-Aqsa nebo al-Masdžid al-Qibli. Termín al-Masdžid Al-Aqsa je hlavní a nejstarší jméno pro oblast; název al-Haram al-Qudsi aš-Šarif získala až později od Mamluků.Původ jménaJméno Mešita al-Aksá se překládá jako „nejvzdálenější mešita“, nebo také jako „Konec“ a je spojován s Isrá a Mi'rádž, cestou, v níž muslimové věří, že ji vykonal prorok Mohamed kolem roku 621 na okřídleném oři Buráqovi, kterého mu přinesl archanděl Gabriel. O této cestě vypráví súra z Koránu, nazvaná „Noční cesta“. Podle veršů z Koránu podnikl Mohamed cestu během jediné noci a to z „Posvátné mešity“ do „nejvzdálenější mešity“ . Ze skály vystoupal Mohamed do nebe doprovázený Gabrielem, kde před návratem na zem přijal přikázání včetně pěti denních modliteb. Pak se vrátil zpět do Mekky, kde kázal věřícímu lidu.